Labutí chůva

Je to týden, co jsem zjistil, že na pardubické Labe se vrátil labuťák s odečítacím kroužkem 98HC. Když jsem ho viděl na začátku května naposledy, začínal jsem věřit tomu, že snad tady dožije.  Ale pak labuťák najednou někam zmizel. Přišlo mně to divné, že tak najednou, dokonce jsem měl černé myšlenky, jestli ho někde nenajdu mrtvého, přeci jen už není nejmladší. Ale o to větší radost jsem měl, když jsem ho uviděl plout na Labi u sídliště Závodu míru. Hlavně jsem byl pořádně překvapený.

Stejně tak jsem byl překvapený i dnes, když jsem uviděl dost nových labutí na Labi u mostu P. Wonky. Tolik labutí se na pardubickém Labi jen tak nevidí.

Nové labutě: 1 dospělá + 5 mladých (2 z nich mutace immutabilis). Dospělá labuť za chvíli po mém příchodu odplula sama po proudu pryč, domnívám se tedy, že nebyla jejich rodičem. K tomuto hejnu se přidalo i mládě, které je v Pardubicích už několik dní a o kterém jsem už psal. Všechna mláďata se držela našeho labuťáka 98HC, který ale z toho asi nebyl zrovna dvakrát nadšený, že by jim měl dělat labutí chůvu. Projevovalo se to hlavně v době krmení lidmi, kdy se labuťák odmítal rozdělit a mláďata odháněl.

Labutí pár 07HE a 48HE se držel zatím stranou u mostu Kapitána Bartoše, ale pak labutě připlavaly se také nakrmit. Labuťák 98HC se raději trochu vzdálil, ale mládež zůstala hrdě na místě. Ale to už krmení skončilo a já pokračoval v cestě na Bajkal, kam jsem šel i proto, abych zjistil, jestli nějaká místní labuť nepřeletěla jenom z Bajkalu. Na Bajkale byl počet labutí stejný jako včera, dokonce si myslím, že seděl poměr labutí dospělé versus mladé. Ale do STATISTIKY to raději zapisovat nebudu, protože už byla skoro tma.